OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Odpovědné osoby z Relapse records tahají z ohně další svá želízka. Švédští mladíci INEVITABLE END se své šance chopili skutečně s vervou a po dvou demonahrávkách připravili velmi zdařilý a svěží debut. Kdo sleduje ediční politiku amerického vydavatelství, tak má jistě představu o žánrovém rozpětí jeho současného katalogu. Když škrtneme položky sludge a některý z hc klonů, tak nám zůstane moderní death metalové šílenství, které na značce Relapse už více než dobře předvádějí Němci OBSCURA. Kvarteto ze země tří korunek tak symbolicky svým mladickým zápalem představuje zajímavý doplněk ke zkušenému pojetí borců ze země našich západních sousedů.
Že se ve svém snažení nehodlají jakkoliv upejpat, dokáže hned nekompromisní nástup do titulní „The Severed Inception“. Na desce zároveň i úvodní skladba má především demonstrovat skutečnost, že Švédové, ač měli na svém kontě doposud pouze dvě demonahrávky, nebudou žádní vyjukaní nazdárci, kteří by museli „juniorským“ entusiasmem eliminovat všechny ostatní nedostatky. Ty by se samozřejmě především v určité uniformitě a absenci výraznější vlastní tváře na jejich debutu určitě našly, ale zdatná instrumentace a ohromný vnitřní náboj pramenící z velmi silového hudebního pojetí vše bohatě kompenzují. INEVITABLE END do toho skutečně vlítnou s pořádnou vervou a než se posluchač stačí jakž takž rozkoukat, už ho mají ve své pasti. Nátlakový styl, který praktikují hned od samého začátku v sobě implikuje patřičně zdivočelou rytmiku a početnou záplavu tu zběsile krkolomných, tu zase co do agresivity mírnějších riffů, které jsou předkládány s důrazem na poskytnutí delšího časového prostoru na jejich vstřebání. Tyto s železnou pravidelností vytvářejí propletence vzájemně kooperujících kytarových vláken, které častokráte z monoliticky působících zvukových nárazníků přecházejí do vlídnějších poloh v podobě některých melodických náznaků. Těch však v hudbě INEVITABLE END příliš mnoho nehledejte. Tihle chlapíci jsou v první řadě vyznavači nelítostného moderního technického death metalu, ve kterém není příliš mnoho prostoru pro pozitivní emoce.
Je sice pravda, že „The Severed Inception“ snad s výjimkou závěru „Fistborn Of All Dead“ není příliš o nějakém důrazu na melodie, ale na druhou stranu například oproti takovým BENEATH THE MASSACRE působí tato kolekce ještě značně lidským dojmem. INEVITABLE END sice nepřetržitě útočí do plných, ale nenechávají se strhnout k přehnaným exhibicím a, ač to vyzní značně diskutabilně a především jako klišé, tak přeci jen mnohem častěji myslí i na posluchače a poskytují mu dostatek možností se v jejich hudbě zorientovat. Ne tedy, že by pojetí výše zmiňovaných Kanaďanů mělo být předmětem kritiky, ale v kontrastu s filozofií, jež byla zvolena v případě recenzované nahrávky švédských mladíků, to poslouží jako dobrý příklad porovnání dvou různých přístupů v rámci jedné žánrové škatulky.
Nějak se pomalu ale jistě začínám opakovat, ale nedá se svítit. V Relapse mají letos nadmíru dobrý rok. Několik i na našem serveru pochvalně recenzovaných nahrávek to jednoznačně potvrzuje. Do jejich zástupu patří i tento vysokotlaký hrnec plný energické metalové muziky. Já vím, že nikterak originální, či invenční, ale na druhou stranu zatraceně svěží a explozivní.
Další podařená a steroidama napumpovaná technická death metalová smršť.
8 / 10
Andreas Gerden
- vokály
Marcus Bertilsson
- kytara
Emil Westerdahl
- basa
Joakim Malmborg
- bicí
1. The Severed Inception
2. Dreamsight Synopsis
3. Embracing The Origin
4. Persevering Incitement
5. Collapse In Reverse
6. Distorted
7. Firstborn Of All Dead
8. Apprentice Luminous Acquaintance
9. The Art Of Corruption
The Oculus (2011)
The Severed Inception (2009)
Reversal (demo) (2006)
Inevitable End (demo) (2004)
Dúfam že im neprepne a nezačnú časom hrať "deathcore".
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.